Migrace a její možná řešení II.

Dnešní článek bude se bude věnovat rychlým opatřením, které by měly minimalizovat rizika spojená s migrací. Předně je třeba říci, že se Evropské unii podařilo postupnými kroky snížit migraci oproti extrémnímu roku 2015 na úroveň, kterou jsou schopny jednotlivé státy EU zvládnout [1], byť Řecko a Itálie jsou stále exponovanými státy a situace v některých oblastech má daleko do ideálního stavu. Na druhou stranu tento stav nemusí trvat věčně. Aktuálními riziky jsou turecké a ruské operace v Sýrii, nestabilní Irák a Libye, odnože islámského státu (např. Boko Haram a další) a bída a nedostatek práce v severní části Afriky. Dlouhodobě pak klimatické změny, nedostatek vody, nové nemoci, ….

Proto je ideální čas na to, aby Evropská unie jako celek vyladila svůj přístup vůči různým typům migrujících lidí a minimalizovala tak rizika, která jsou automaticky s příchodem nových lidí spojena. Prvním z nich musí být jednotný systém kategorizace a sdílení informací o migrantech. To se neobejde bez posílení hraniční služby – Frontexu. Jsou samozřejmě politické strany, které sami sebe nazývají antiimigrantskými, ale staví se proti posílení této služby. Je to z prostého důvodu, že pro svou existenci strach z migrace potřebují, jinak by ztratily důvod své existence. Samotný systém evidence osob by pak měl za následek jednodušší kontrolu, spolupráci mezi policií a tajnými službami i na mezinárodní úrovni a prevenci patologických jevů.

Dalším krokem je výrazné odlišení sjednocené azylové politiky od institutu trvalého pobytu. Trvalý pobyt jakožto případný předstupeň občanství by měl být dáván pouze v případech, kdy je daná osoba dlouhodobě žít v naší společnosti, ctít místní zvyklosti a pravidla. Vzhledem k tomu, že se pohybujeme minimálně ve dvou relativně odlišných kulturních celcích (západo-severo-evropském a jihoevropském – středomořském), ale pohyb je možný v rámci schengenského prostoru zcela volný, pak je vhodné sjednotit tento status, nebo alespoň jeho základ, který by si pak samotné země mohly rozšířit dle vlastních zkušeností i norem. Zde tedy narazíme na velmi silné bariéry mezi jednotlivými státy. Dokáži si představit, že pravidla například pro polský trvalý pobyt by nesplnilo 99% Čechů. Bylo by tedy otázkou jednání, jak toto nastavit.

Posledním výrazným krokem, jak omezit v relativně krátké době migraci, je přestat vyzbrojovat státy či skupiny osob, které migraci způsobují. V tomto ohledu má máslo na hlavě velká část členů EU, především pak „nové“ státy EU, které se vůči migraci staví nejvíce odmítavě [2]. Týká se to i České republiky [3]. Pokud tedy uprchlíky nechceme, tak je nemůžeme vyrábět.

[1] – https://www.bbc.com/news/world-europe-44660699

[2] – https://www.theguardian.com/world/2016/jul/27/weapons-flowing-eastern-europe-middle-east-revealed-arms-trade-syria

[3] – https://www.reuters.com/article/mideast-crisis-arms-study/islamic-state-bomb-supply-chain-includes-firms-in-20-countries-including-india-report-idUSKCN0VY007

Migrace a její možná řešení II.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přesunout se na začátek